Zvukové projevy koček

Existují kočky odvážné, bojácné, náladové, přátelské, cholerické, temperamentní, flegmatické a jiné. Kočka není samotářské zvíře a potřebuje navazovat sociální kontakty s okolím. A přestože i mezi kočkami existují samotářští jedinci, je kočka většinou společenské a komunikativní zvíře.

Kočky vydávají řadu různých zvuků. Je známo, že některé kočky jsou tiché, zatímco jiné se často a hlasitě zvukově projevují. Touto vlastností vynikají zejména siamky, označované za „upovídané“ plemeno.

Vědci zatím rozlišili šestnáct různých zvuků, které kočky používají pro komunikaci s okolím. To, jak často jich využívají, záleží i na konkrétním plemenu. Perská nebo britská kočka je spíše uzavřenější, méněmluvné povahy, kdežto jiná plemena, např. již zmíněné siamky, jsou mnohem upovídanější.
 

Co znamená u koček daný zvuk?

Hlasové projevy koček zahrnují celou škálu zvuků, od mňoukání, přes bručení a hučení, které znamená nejvyšší stupeň rozrušení a po němž následuje rychlá útočná nebo obranná akce, dále jakési spokojené vrkání kočičích matek, vřískot při mrouskání, sykot a prskání jako projev agrese, strachu nebo obrany a nakonec zvuk, který slyší každý chovatel nejraději, předení. Právě k předení se váže častý omyl mnoha lidí, totiž že přede-li kočka, znamená to jen její vrcholnou spokojenost. Kočka ovšem může příst i ve stavu strachu, nervozity nebo bolesti, podle některých etologů může předení znamenat i projev podřízenosti.

Hlasový aparát kočky je uzpůsoben poněkud jinak než podobné ústrojí lidské. Kromě pravých vazů hlasových má ještě jeden pár hlasivek, tzv. nepravé hlasové vazy. Na rozdíl od člověka mohou kočky vydávat zvuky jak při výdechu, tak při vdechu. Zvuky vznikají napětím hrtanových svalů a rychlostí, jakou je vzduch hnán přes hlasové vazy. Hlásky jsou ještě dotvářeny tvarem tlamičky.
 

Další komunikační prostředky u koček

Kočky podobně jako lidé nekomunikují pouze pomocí zvuků, ale i mimikou celého těla a ocasu. Postavení uší, rovněž tak rozšíření či zúžení zorniček naznačuje duševní náladu kočky.

Nezastupitelným komunikačním prostředkem pro kočky jsou též pachy, které kočky zanechávají na lidech a okolí otíráním, škrábáním a též značkováním močí.

Řečí těla kočky vyjadřují zejména pocity jako je např. strach, radost a agresivita. Všeobecně se kočky snaží opticky zvětšit, jestliže jsou agresory anebo jsou potěšené. K tomu jim slouží srst, kterou jsou schopné naježit a tak dosáhnout žádaného efektu zvětšení. Dalším spolehlivým indikátorem nálady kočky je její ocas. Kočka, která má z něčeho radost, má vztyčenou hlavu a ocas. Hřbet bývá v tomto případě vyklenutý a kočka se lísá o svého pána. Když má hravou náladu, má ocas tvar otazníku a kočka poskakuje a loví předměty vhodné k ulovení. Kočka, která má strach, se snaží opticky zmenšit tím, že pokrčí nohy a sklopí uši k hlavě. Pokud chce zastrašit jinou kočku, zdvihne zadní část těla, vzpřímí ocas a pohybuje jeho špičkou ze strany na stranu. Vrcholně rozčílená kočka připravující se k útoku má natažené všechny končetiny, naježenou srst, vztyčený ocas a je celá nahrbená.