Útulky pro kočky

Vzít si kočku nebo kotě z útulku je skvělý počin, díky kterému mohou opuštěná a nechtěná zvířata nalézt vytoužený domov a pocit bezpečí. Je ale potřeba pořádně promyslet výhody a nevýhody koček z útulku. Je totiž dost možné, že mohou nastat větší starosti a budete potřebovat i více trpělivosti. Nikdy totiž nevíte, jak se kočka do útulku dostala a jak se k ní předchozí majitelé chovali.

V ČR existují dva typy útulků, a to útulky magistrátní a útulky soukromé. Vedle nich se o opuštěná zvířata starají také občanská sdružení a soukromé osoby.

V ČR má město povinnost postarat se o nalezenou věc (tato povinnost vyplývá ze zákona č. 40/1964 Sb., § 135), a protože jsou v ČR zvířata považována za věc a také proto, že zvíře nelze do přihlášení se jeho původního majitele uchovat v šuplíku (jako např. nalezenou peněženku), zřizují města útulky pro zvířata. Případně této své povinnosti dostojí tím, že uzavřou s útulkem již existujícím smlouvu o umísťování nalezených zvířat. Provoz těchto zařízení je financován z městského rozpočtu, a proto je pochopitelná snaha jejich zaměstnanců i provozovatelů přijímat pouze zvířata, pro která je zřizován, tedy ta, která splňují zákonem stanovené podmínky – jsou nalezena v katastru obce a působí dojmem, že mají majitele, který si je vyzvedne (a uhradí veterinární a další náklady spojené s pobytem zvířete v tomto zařízení).

Městské útulky se zaměřují hlavně na psy, případně jsou smíšené a kočky zde hrají druhé housle.

„Soukromé útulky“ se říká zařízením, která provozuje soukromá osoba či občanské sdružení. Tyto útulky mohou být částečně financovány obcí, případně obcemi, které s tímto zařízením uzavírají smlouvu o umísťování zvířat nalezených ve svém katastru. Pravdou je, že smlouvy s obcí (a následného přísunu financí) se dočká spíš útulek pro psy než zařízení pro kočky.
 

Soukromé útulky jsou proměnlivé kvality

Soukromé útulky jsou proměnlivé kvality - od organizací, které vydávají zájemcům zvířata pouze na základě písemné dohody (mj. povinnost dát zvíře kastrovat na prahu dospělosti, pokud již není kastrované), řádně vakcinovaná a ošetřená proti vnitřním a vnějším parazitům, až po „útulky“, které považují vakcinaci za mrhání penězi, kastraci za týrání zvířat a zvíře dají prvnímu, kdo o ně projeví zájem.

Pokud útulek nemá uzavřenou smlouvu o příjmu zvířat s některou obcí (a i pokud takovou smlouvu má), je na tom s financováním velice špatně. Může se pokusit sehnat grant od města či kraje v rámci grantových programů ekologické výchovy, tyto peníze jsou však typicky určené na osvětu, takže tolik potřebnou veterinární péči z nich nelze hradit. Takže zbývá shánět sponzorské dary od firem i soukromých osob, na „charitativním trhu“ je ovšem velká konkurence a běžný člověk, pokud už má nějaké dobročinné sklony, dá spíš „na děti, postižené a nemocné“ než na zvířata.
 

Občanská sdružení na pomoc kočkám

Občanských sdružení, nezávislých na městu a státu, která se snaží situaci bezprizorních koček řešit, u nás každým rokem přibývá. Počet těchto sdružení se pohybuje v desítkách. Všechnu činnost vykonávají členové a dobrovolníci zadarmo ve svém volném čase. To znamená, že až na členy v důchodovém věku všichni chodí do práce.

Pokud hledáte v kočičce kamaráda, společníka na procházky i pro život (a nepožadujete konkrétní vlastnosti), proč nepomoci kočce, která svého páníčka toužebně očekává za mřížemi útulku?