Hlodavci

Hlodavci tvoří největší skupinu mezi savci. Přibližně 1800 různých druhů hlodavců tvoří společně dobrou polovinu ze všech savců na zemi. Hlodavci se vyskytují v různých částech světa a přizpůsobili se nejrůznějším okolnostem a podnebím.
 

Hlodavec, jako domácí zvířátko

Až na některé výjimky se většina hlodavců nedožívá vysokého věku. Mnoho malých hlodavců žije jen rok nebo dva, nanejvýš tři roky a pak už jsou skutečně přestárlí. Většina hlodavců, kteří žijí ve volné přírodě, se tohoto věku nikdy nedožije. Malí hlodavci tvoří velmi snadnou kořist pro velké a malé dravce. Dravci, psi, kočky, ale také mnoho plazů má malé hlodavce na jídelním lístku.

Pro hlodavce se skromnými rozměry je svět plný nebezpečí, kterým se sotva ubrání. Mají sice zoubky ostré jako nůž, ale s nimi toho proti nepříteli, kterým je mnohem větší zvíře, moc nepořídí.

Hlodavci mají vedle pořádné porce opatrnosti a inteligence jinou „zbraň“, proti tak tvrdé a nemilosrdné přírodě. A tím je jejich počet. Většina malých hlodavců je pohlavně zralá už ve velmi nízkém věků. Cyklus většiny malých hlodavců je velmi krátký. Samičky myší se například mohou pářit hned po porodu. Malí hlodavci mají relativně velké vrhy. Nad všemi vynikají především potkani a myši.

Většina hlodavců je aktivních především v noci, v pozdním odpoledni nebo časně ráno. Ve dne většinou spí a nemají rádi, když je někdo budí. To mimo jiné souvisí s jejich zranitelností. Ve dne je aktivní většina dravců a při denním světle dravci svou kořist také dříve vystopují. Hlodavci, které chováme jako domácí mazlíčky, nemají žádné přirozené nepřátele. Navzdory tomu se většina hlodavců drží svého zaběhnutého režimu.
 

Péče o chrup u hlodavců

Pro tato zvířata je mimo jiné typické, že mají nápadně velké hlodáky – řezáky. Stále jim dorůstají, i když už jsou zvířata dospělá. Hlodavci proto musejí neustále hlodat, tím si zuby brousí přibližně ve stejném tempu, v jakém jim dorůstají. Někdy se to nepovede. Například když se zub ulomí nebo stala-li se nějaká chyba při vývoji chrupu a zuby do sebe nezapadají. Zuby, které nejsou zatěžovány protitlakem, se neobrušují a rostou dále. Hlodáky pak v určitém okamžiku uzavřou čelist a pro zvíře je velmi obtížné – nebo někdy dokonce nemožné – žrát nebo pít. V přírodě takové nešťastné zvíře umírá, ale pokud se jedná o milované domácí zvířátko, může mu v případě nutnosti zoubky zkrátit veterinář. Zuby však rostou neustále, takže majitel takového zvířete bude muset stejný problém řešit několikrát do roka. Chrup do sebe musí dobře zapadat. To je pro každého hlodavce životně důležité.