Druhy králíků

Králík domácí je monofyletický, tzn. že na jeho vzniku se v rámci fylogeneze podílel pouze jeden předek - a to králík divoký (též králík evropský). U králíka domácího existuje více než 100 plemen králíků, kde 65 plemen jsou základní, ostatní jsou zakrslá plemena a rexové.

Králíky lze dělit podle velikosti a pozice uší (tělesného rámce), podle užitkovosti (masná, hobby), podle srsti (krátkosrstá, dlouhosrstá), nebo podle teritoriálního rozšíření (podle toho, kde bylo plemeno vyšlechtěno).
 

Plemena králíků podle velikosti a pozice uší

Nejmenšími plemeny králíků na světě jsou hermelíni a zakrslí. Tito zakrslí králíčci neváží v mnoha zemích více než jeden kilogram a v jiných zemích smí být hmotnost zhruba do půl druhého kilogramu.

Zakrslý beran je malé plemeno, které má průměrnou hmotnost 1,5–2 kg.

Malá plemena jsou také například:
- malý beran,
- deilenár,
- český červený,
- štříbřitý malý,
- holandský,
- anglický strakáč,
- tříslový,
- český černopesíkatý,
- holíčský modrý,
- ruský.

Střední plemena mají hmotnost přibližně 3,5–5 kilogramů. Patří k nim například kalifornský, durynský a vídeňský.

Mezi střední patří například:
- anglický beran, míšeňský beran,
- francouzský stříbřitý, velký světlý stříbřitý, německý velký stříbřitý,
- meklenburský strakáč, novozélandská,
- hototský bílý, český albín,
- tříbarevný strakáč, český luštič, český strakáč.
 

Existují i plemena, která se nacházejí někde mezi středně velkými a zakrslými plemeny, jako rys, holandský tříslový, český červený a ruský. Ti mají v průměru hmotnost 3 kilogramy.

Mezi velká plemena patří například moravský modrý králík. K nejtěžším patří němečtí obrovití strakáči, belgičtí obři a francouzští berani, tedy plemena, u kterých je předepsána minimální hmotnost kolem šesti kilogramů, ale někteří mají obvykle ještě několik kilogramů navíc.

Uši mají králíci buď vzpřímené, nebo klopené uši (především berani). Někteří králíčci mají širokou klabonosou hlavu s chrupavčitými hrboly u kořenů uší (tzv. korunky).
 

Malá a zakrslá plemena jsou jako domácí zvířata nejpopulárnější

Nikoho nepřekvapí, že malá a zakrslá plemena jsou jako domácí zvířata nejpopulárnější. Malý králík potřebuje menší klec a kromě toho je levnější se o něj starat. Malý králíček se dá navíc snadněji vzít do ruky a je tak vhodnější k malým dětem. Malá plemena a zakrslí králíci si svou cestu k milovníkům králíků vždy najdou, i když taková zvířata budou mít vady na kráse, kvůli kterým je nikdy nebude možné vystavovat.

Zájem o velká, silná plemena vychází především z kulinářských příčin. Belgický obr s hmotností osm kilogramů je dvakrát těžší než průměrná kočka a začne-li sebou mrskat, není pro malé dítě žádná legrace se o něj postarat. Pokud ale máte doma dost místa a je vám celkem jedno, zda bude králík velký, nebo malý, stojí za to pořídit si větší plemeno, které je přítulné, dobromyslné a takoví králíci se velmi rádi mazlí.
 

Plemena králíků podle délky srsti

Základní rozdělení králíků je na dlouhosrstá, krátkosrstá, zakrslá s normální srstí a plemena se zvláštní strukturou srsti.

Dlouhosrstá plemena králíků jsou například angora, liščí a zakrslý liščí.

Krátkosrstá plemena králíků jsou například kastorex, slovenský sivomodrý rex, rexi zakrslí, malí i rexi střední velikosti.

Do zakrslých s normální srstí řadíme zakrslého berana a strakáče či hermelína.

Se zvláštní strukturou srsti je to pak například saténový a zakrslý saténový.
 

Plemena králíků se neliší jen zevnějškem, ale také povahou

Menší plemena králíků jsou často o něco energičtější a temperamentnější než větší plemena, která jsou většinou vyrovnaná. Energická povaha se většinou projevuje v tom, že králík hodně stojí na pánevních končetinách a je pohyblivý a všemu věnuje pozornost, ale někdy se s králíkem obtížně pracuje. Přesto je velice složité podat specifický popis povahy každého plemene. Povahy a s tím i charakterové chyby jsou totiž do jisté míry dědičné.

Pokud šlechtitel převážně flegmatického plemene, jako je novozélandský bílý, bude množit jen ty nejpohyblivější a nejtemperamentnější králíky ze svého chovu, bude mít v kotcích během relativně krátké doby pouze temperamentní zvířata. Je to možné i naopak, chovatel převážně živého plemene může přísnou selekcí, vědomostmi a trpělivostí vybudovat kompletní kmen klidných králíků. Každý chovatel upřednostňuje něco jiného a je možné setkat se s tím, že i králíci stejného plemene se temperamentem odlišují.