Oblíbená plemena koček

Když už se člověk rozhodne pořídit si kočku, měl by vědět pár důležitých informací. Kočka má skvělý sluch, zrak a elegantní tělo uzpůsobené k lovu. To vše zdědila po svých divokých předcích. I když kočka není příliš náročná na chov, záleží na tom, v jakém prostředí bude žít. Péče o kočku, která bude žít v bytě, se bude lišit od péče o kočku, která bude žít u domku se zahradou.

Záleží také na plemeni, které se chystáte pořídit. Například perské kočky jsou vhodné do rodiny s dětmi, také jejich péče o srst je náročnější na česání, protože mají delší chlupy než třeba kočky domácí, které jsou u nás velmi rozšířené.

Péče o srst není u koček nijak zvlášť náročná. U nás se chovají převážně krátkosrsté kočky. Kočky jsou velmi čistotné, takže se o svůj kožíšek starají samy. Není je třeba ani koupat, ale některé kočky mají koupání a česání rády. Dlouhosrsté kočky jsou náročnější na česání.

Záleží jen na vás, zda si vyberete kočku s průkazem původu, nebo poskytnete domov nějaké nešťastné chlupaté kuličce z útulku, nebo třeba od sousedů či známých.

Pokud se rozhodujete pro přesné plemeno koček, připravili jsme pro vás přehled nejběžnějších plemen. Musíme však upozornit, že plemen je dle různých kategorizací na několik desítek a ne všechna plemena jsou běžně rozšířená či známá. Tak se může stát, že se setkáte s plemenem, o kterém jste nikdy neslyšeli.

Mezi taková neznámá plemena patří například australská mist, balijská, chausie, highlander, japonský bobtail, kymerská, munchkin, nebelung nebo třeba toyger. Toto je jen povrchový výčet plemen, my se zaměříme na plemena známější a u nás běžnější. U každého plemene také naleznete zběžný popis vlastností, které vám mohou pomoci při výběru té pravé kočky.
 

Barmská kočka

Toto plemeno koček skutečně neprospí celý den v pelíšku, ale aktivně vás bude následovat kamkoliv půjdete. Původem jsou skutečně z Barmy a ze sousedního Thajska, kde původně žily v chrámech po boku buddhistických mnichů. Často bývají zaměňovány za siamskou kočku, ovšem mají jinou stavbu těla.

Díky chovným programům vznikly dva typy barem, americký typ je zavalitější a zakulacenější než evropský typ, který je spíše podobný orientálním kočkám.

Barmské kočky jsou středně velké svalnaté kočky, jejichž váha je ovšem větší, než se na první pohled zdá. Díky široce posazeným uším na klínovité hlavě často připomínají mistra Yodu z Hvězdných válek. Nos je u kořene zřetelně prohnutý, přičemž žádoucí barva oka je zlatá, žlutozelená až jantarová. Srst je krátká, těsně přiléhá k tělu. V nynější době mají několik barevných variant, ale zásadou je, že musí být bez kreseb a pruhů.

Tyto kočky jsou velmi společenské a upovídané, vyžadují neustálou pozornost a jsou nerady samy. Pokud se jim dostatečně nevěnujete, dají vám to najevo lumpárnami, jelikož jsou velmi vynalézavé, zvídavé, aktivní a hravé po celou dobu svého života. Nesmí chybět u žádné lidské činnosti, dokonce často asistují i v koupelně. Ovšem jejich velká důvěřivost je jednou ze špatných vlastností této kočky. Vzhledem k přátelskosti se hodí k dětem i ostatním mazlíčkům.

Jejich srst nevyžaduje žádnou speciální péči, stačí je občas vyčesat. Důležitější je se jim stále věnovat a zabavit je.

Bengálská kočka

Toto plemeno bylo vyšlechtěno nejen z důvodu získání divokých vlastností kočkovité šelmy a současně přátelskosti domácí kočky, ale také z důvodu, že divoká bengálka je imunní na leukémii, které jsou ostatní kočky velmi náchylné. (Pozn.: Leukémie u koček je přenosná krví z kočky na kočku). U nás je tento druh velmi vzácný, a to nejen pro jejich jedinečnost, ale také pro cenu, která se pohybuje v řádech desítek tisíc korun.

Vzhled je velmi specifický, jelikož kresba jejich srsti je od mramorované až po tečkovanou, velmi podobné jsou například kresbě levharta či ocelota. S touto kresbou také souvisí jejich povaha. Tyto kočky jsou velmi inteligentní, přitom mírné a klidné, mají pevné zdraví a jsou vytrvalé. Mají silný lovecký a mateřský pud, jsou živé a rychle se pohybují, jsou zvědavé a důvěřivé. Rády si hrají a šplhají. Díky jejich inteligenci se dají snadno naučit rituálům, jako je hraní v určitou denní dobu, kdy začíná snídaně a kam nesmějí chodit.

Bezvadně vycházejí s dětmi a vůči svému člověku jsou velmi přítulné a mazlivé. Velmi snadno se naučí chodit na vodítku.

Některé bengálky mají také rády vodu, tak se klidně může stát, že za vámi budou chodit do vany či do sprchy. Jediné, co opravdu nejde k sobě, je bengálská kočka a ptáčci či hlodavci.

Britská krátkosrstá kočka

Tyto kočky nevyžadují speciální péči o kožich, jsou soběstačné a aktivní. Toto plemeno je velké a statné, váží kolem 6 až 9 kilo, přičemž plné váhy a rozměru dosahuje asi ve věku 4 let.

Kocouři jsou větší než kočky. Mají široké hlavy s plnými tvářemi a typický je jejich úsměv. Nevadí jim ani nepříznivé počasí. Asi nejvýznamnější barevnou variantou jsou britské modré kočky, ovšem barevných variant je mnohem více.

Britské kočky jsou velmi oddané svému majiteli, považují jej za svou rodinu a všude za ním chodí. Ovšem jsou ze své podstaty rezervované, na klíně či v náručí nejsou moc rády, jelikož se pod svým kožíškem velmi rychle zahřejí. Nemají rády, když je někdo k něčemu nutí. Jsou však trpělivé a klidné, vše sledují a o všem musí vědět. Nejživější jsou však kolem jednoho roku, poté ve věku 4 až 6 let se z nich snadno stávají gaučoví povaleči. Nemají tak sklon k toulání se, při přístupu na zahradu se spíše drží u svého majitele.

Po kastraci se ovšem musí dávat pozor na jejich váhu, mají tendenci k tloustnutí. Při pořízení této rasy si však dávejte pozor na jejich typické onemocnění srdce a ledvin, přičemž chovatel by vám měl prokázat, že rodiče koťátka těmito nemocemi netrpí.
 

Evropská kočka

Tyto kočky se od domácích evropanek liší ustálenou tělesnou stavbou a hlavně barvami podle stanoveného standardu. Jsou střední až větší tělesné stavby, mají krátkou a hustou srst. Na rozdíl od domácích evropanek u nich není povolena kombinace kresby s bílou. Kočky jsou nenáročné a přizpůsobivé, jsou středního temperamentu. Rády si hrají, ale také odpočívají, přičemž jim nevadí ani bláznění s dětmi.

Jako přirozené plemeno netrpí často vrozenými vadami, je dost odolné. Dožívají se často velmi vysokého věku, bezmála klidně i 18 let. Jen při pořízení kotěte trvejte na testování na infekční kočičí nemoci, abyste měli záruku, že kočka bude zdravá.

Kanadský sphynx

Jeho vzhled může lákat i odpuzovat. Jejich kůže je zvrásněná a řadí se mezi nahé kočky. Jsou to středně velké svalnaté kočky s dlouhým elegantním ocasem. Nepřítomnost chlupů je opticky zeštíhluje. Hlava má tvar protaženého trojúhelníku s prohnutým nosem. Nosní profil má mít mírné prohnutí. Napnutá kůže musí být naprosto hladká, krom vrásek na hlavě a faldíků na nepnuté kůži.

Koťátka mívají mírné ochlupení, to během dospívání mizí. Ochlupení je povoleno na čenichu, ocásku, tlapkách a uších. Nízké ochlupení jako na broskvi také není na závadu. Zbarvení kůže může být různé.

Jejich nedostatek srsti je nevýhodou v chladném prostředí. Ale i tak si tyto kočky dokážou poradit a samy si najdou teplejší místo, kde se můžou nahřívat. Tato kočka je závislá na svém člověku, takže ani stěhování jí nevadí. Svého člověka bude následovat kamkoliv.

Péče o ně není náročná, akorát je nutné je koupat a čistit jim uši. Kdo je alergický na chlupy, zajisté toto plemeno ocení. Ovšem noční můrou může být dědičné onemocnění srdce, které je u nich velmi běžné.

Perská kočka

Perské kočky se vyznačují dlouhou srstí. Hlava je velká a kulatá, v poměru ke krátkému tělu poměrně masivní. Obličej je mimořádně plochý, uši jsou malé a nos je krátký a široký, natolik potlačený, že je téměř v jedné rovině s očima. Hmotnost dospělého jedince je 4,5–7 kg. Ocas je krátký a huňatý.

Nevýhodou tohoto plemene je, že se jejich dlouhá srst snadno zacuchá, proto potřebuje každodenní péči. Kočky se dožívají v průměru od 10 do 15 let, ovšem velmi často se potýkají se zdravotními problémy, jako je zacuchání srsti, výtok z očí, degenerace oční sítnice, hluchota, choroby ledvin a u samců nesestouplá varlata.

Perské kočky jsou velmi klidné a tiché, dokážou žít v klidu i v bytě, ovšem jsou také dobrými lovci. Pokud se rozhodnete pro perskou kočku, mějte na paměti, že vyžadují velmi rozsáhlou péči, aby netrpělo jejich zdraví.

Mainská mývalí kočka

Mainské mývalí kočky mají chocholatý ocas, který připomíná medvídka mývala. Mají příjemnou přátelskou povahu, jsou hravé a dokážou navázat velmi pevný vztah s lidmi. Mají rády děti a bývají velmi mazlivé. Jejich hravost vydrží celý život a s ostatními zvířaty se velmi dobře snáší.

Toto plemeno kočky je obzvláště velké a robustní. Mají svalnaté tělo se silnou kostrou. Kocour může vážit až 10 kg a měřit klidně i metr. Mainské mývalí kočky bývají menší, tedy něco kolem 7 kg. Plné velikosti dosahují až kolem čtvrtého roku života.

Na hlavě mají zřetelně vystupující čenich, kožich s polodlouhou srstí je hustší kolem krku a vytváří tak typický límec. Ocas je stejně dlouhý jako jejich tělo a je také velmi chlupatý. Ovšem i přes dlouhé chlupy nevyžadují tolik kartáčování. Jejich srst se tak snadno nezamotává. Specifické je i jejich mňoukání, které připomíná spíše holubí vrkání.

Skotská klapouchá

Jedním z neposledních známých plemen koček je skotská klapouchá kočka. Této kočce nelze odolat, její nádherný a nevinný pohled a závislost na lidském pohlazení si získá vaše srdce. Své jméno získala podle ušních boltců, které má přehnuté dopředu, tedy sklopené k hlavě. U koťátek se ovšem sklápí až během 3. týdne věku. Jsou to drobnější kočičky, které dosahují 2,5 až 6 kg.

Chov těchto koček není zase tak jednoduchý, jako u jiných plemen, jelikož při jejich křížení může docházet k mnoha genetickým vadám na kostře. Dále velmi často trpí polycystickou chorobou ledvin.

Jejich srst je třeba alespoň jednou týdně pročesat, je potřeba kontrolovat a čistit jim uši. Kočka je však velmi odolná vůči nemocem. V domácnosti se chová majetnicky a majitele si zabírá pro sebe.

Jsou velmi hravé a učenlivé, mazlivé a chtějí být co nejblíže majiteli. Specifikem je, že velmi často spí na zádech. V této kočce získáte velmi mírného a mazlivého společníka.