Myši vhodné k domácímu chovu

Myš domácí

Obývala původně pouze teplé oblasti Asie, Evropy a severní Afriky, ale jako průvodce člověka se myš domácí rozšířila prakticky do celého světa. Dnes nechybí dokonce ani na výzkumných základnách v Antarktidě.
 

Laboratorní myšky

Řekne-li se laboratorní myš, většina lidí si automaticky představí bílou myš s červenýma očima. Ale není to pravda. Dlouhodobou domestikací bylo získáno kolem 300 mutací s nejrůznějším vybarvením i kvalitou srsti.
 

Mastomyš – krysa malá

Pochází z Afriky a je dnes běžně chována jako laboratorní zvíře. Původně byla zbarvena tmavě šedohnědě až černě s téměř bílým břichem, dnes je chována většinou v krémovém zbarvení s červenýma očima nebo šedohnědá. Její chov se neliší od ostatních laboratorních myší.
 

Myš nilská

Chová se u nás poměrně krátce. Dosahuje velikosti menšího potkana a dá se chovat i ve větších skupinách. Vůči sobě jsou tyto statné myši velmi snášenlivé, což se bohužel nedá zcela říci o jejich vztahu k chovateli. Pokud se jim však budete věnovat od malička, dají se poměrně snadno ochočit. Přesto je lze doporučit pouze zkušenějším chovatelům, kteří rádi zvířátka pozorují.
 

Myš zebrovaná

Pochází z tropické Afriky. Vyskytuje se na savanách, v horských pralesích i v bažinách. Žije většinou v malých společenstvech, jejichž základ tvoří rodina.

Z rozkousané trávy a listí staví nadzemní kulovitá hnízda, mezi kterými udržuje upravené stezky. Velmi rychle běhá a dobře skáče, proto potřebuje prostornější terárium. V potravě vyžaduje kromě semen a ovoce také poměrně hodně hmyzu.
 

Myš bodlinatá

Jak již název napovídá, zvláštností tohoto druhu (a ještě několika příbuzných) jsou ploché bodliny, které myším vyrůstají na zádech.

Obývají suché oblasti severní Afriky, Arabského poloostrova a Přední Asie. Samice rodí pouze 1–3 mláďata, která jsou však proti jiným druhům velmi dobře vyvinutá a hned od narození vidí a jsou schopná se samostatně pohybovat.

Chováme-li je od malička, dají se celkem dobře ochočit.
 

Myšice temnopásá

Obývá otevřené krajiny na severu Čech a Moravy. Souvislým lesním porostům se vyhýbá, dává přednost polním remízkům či sadům.

Hodí se spíše pro pokročilé chovatele, protože je dosti plachá. Aktivní je většinou až ve večerních a nočních hodinách, takže ani její pozorování nebývá snadné. Přesto by si tato krásná myška zasloužila v chovech větší pozornost.
 

Myšice lesní

Je velmi podobná dalším dvěma druhům myší, které žijí na našem území, a to myšici křovinné a myšici malooké. Žádný z těchto druhů se nesmí chytat za ocásek, což je jinak běžný způsob držení myší, protože velmi snadno svlékají z ocasu pokožku a ten jim pak upadne.

Myšice velmi dobře šplhají, proto musí být terárium dobře utěsněné, aby nemohly uniknout. V potravě převládají semena a hmyz.