Myš domácí

Předky našich myší domácích byly obyčejné myši, které žily ve stájích, stodolách a jak jejich název už napovídá, i v domech. Velký rozdíl mezi myší původní a myší domácí je v tom, že myš domácí už velmi dlouho chovají lidé a pečují o ni. Stále znovu se selektuje její barva a stavba těla a také vlivem mutací se myš domácí začala v různých ohledech odlišovat od svých „divokých“ sourozenců.

Šlechtění a chov myší domácích není koníček, který by zažíval rozmach teprve v poslední době. Rukopisy se zmiňují o tom, že už stovky let před naším letopočtem byly v Číně a Japonsku šlechtěny a chovány speciální myši domácí. Myši domácí byly dokonce Egypťany uctívány jako posvátná zvířata nebo byly používány k věštění budoucnosti.

Myši domácí jsou aktivní, podnikavá a především nesmírně zvědavá zvířata. Ve dne jsou klidnější a hodně spí, zatímco navečer a v noci se jejich aktivita stupňuje. Myši domácí mohou být aktivní i ve dne, ale s přestávkami.

Myši jsou maximálně obratní šplhavci. Při šplhání hodně využívají svého ocasu, který používají jako kormidlo a který mohou kolem čehokoli obtočit. Většina myší také skvěle skáče.

Až na několik výjimek myši domácí téměř nikdy nepokoušou toho, kdo se o ně stará. Myši lze snadno ochočit, pokud je již v jejich mladém věku berete do ruky. Myš můžete vzít tak, že ji pevně uchopíte za kořen ocasu a tělo podepřete druhou rukou. Nikdy neberte myš na konci ocasu, mohli byste jej poškodit.
 

Chovat jednu myš, nebo více myší?

Myši domácí jsou skutečně skupinová zvířata, stejně jako jejich druhové ve volné přírodě. Proto je také lepší pořídit si myšky dvě nebo více. Pokud je nebudete chtít na chov, můžete si vzít dvě nebo tři samičky. Samečci myši domácí nejsou tak v oblibě, protože vydávají silný zápach.

Zvířata se ve skupině maximálně snášejí navzájem a uvnitř skupiny nedochází k potyčkám buď vůbec, nebo jen vzácně. Podmínkou ovšem je, aby se zvířata znala už od mládí. Pokud do stávající skupiny dospělých zvířat přidáme starší myš domácí, budou ji ostatní považovat za vetřelce a budou ji pronásledovat. Šarvátky, které následně vznikají, mohou být velmi ostré, a proto je lepší od takovýchto pokusů ustoupit. Pokud máte skupiny myší, které se dobře snášejí, neberte nikdy jednu nebo více myší na delší dobu pryč z klece, aniž by to nemělo opravdu vážný důvod. Myši domácí se totiž nerozeznávají podle podoby nebo barvy, ale podle pachu. Zvíře, které pobylo byť pár dní jinde, získá zcela jiný pach a skupina už ho potom nepřijme.

Mladá zvířata, která se neznají, můžete většinou dát k sobě. Typická je pro takovouto skupinu myší určitá hierarchie. Dominantnější samičky a samečci jsou jediní, kteří se mohou rozmnožovat v období velkého stresu, například je-li příliš mnoho myší na malém prostoru. U méně dominantních zvířat nastane v takové situaci, která se za normálních okolností u dobře opečovávaných myší nevyskytne, takové poškození hladiny hormonů, že nemohou přivádět na svět mladé.
 

Příbytek pro myš

Myši domácí umějí dobře šplhat a skákat. Kromě toho jsou dost malé na to, aby se protáhly i těmi nejmenšími otvory. Tyto tvorečky budete tedy muset chovat v kleci, která je navržena speciálně pro myši domácí, nebo v akváriu.

To, jak často budete muset čistit klec, záleží na velikosti chovného zařízení a také na počtu zvířat, které v ní budou pobývat. V průměru ale postačí klec jednou týdně důkladně vyčistit a jednou za měsíc vydezinfikovat.
 

Čím myš krmit?

Myš domácí je všežravec. Žere jak rostlinnou, tak živočišnou potravu. Komerční potrava pro hlodavce obsahuje v podstatě všechno, co myš potřebuje. Čas od času ocení i nějaký doplněk jako čerstvou zeleninu nebo ovoce a trochu živočišných bílkovin jako malý kousek vařeného vejce nebo hmyz. Nepřekrmujte myši zeleným krmením, protože by mohly začít trpět střevními potížemi. 

Příliš tučnou potravu, jako burské oříšky a slunečnicová semínka, podávejte jen s mírou.

Myši moc nesežerou, průměrně jen deset gramů potravy na zvíře a den. Seno musí mít vždy v dostatečném množství.

Pro trávení myší je velmi důležitá vláknina. Abyste vyšli vstříc potřebě těchto zvířátek hryzat, položte do chovného zařízení vrbovou větvičku nebo kámen. Minerální kostka poskytne myším příležitost, aby si zpestřily jídelníček, když budou mít chuť a hlavně nedostatek určitého minerálu. Starejte se svědomitě o dostatečné množství čerstvé pitné vody, nejlépe v napáječce.