Křečík dauský (čínský)

Křečík dauský nepatří, na rozdíl od dříve uvedených druhů křečíků, ke křečíkům krátkoocasým, ale ke křečíkům dlouhoocasým. Nápadným rozdílem je délka ocasu, ale liší se také sociální vlastnosti krátkoocasých a dlouhoocasých křečíků. Dauští křečíci se v přírodě vyskytují především na severu Číny. Jejich přirozené životní prostředí je různé. Tento druh byl zpozorován jak v řídce porostlých oblastech, tak v hustě zalesněných místech. První zmínky o křečíku dauském pocházejí z roku 1867. Křečík dauský se nejprve choval na univerzitách a v laboratořích. Teprve v 60. letech se několik exemplářů dostalo do ruky chovatelů a pak tito křečíci zažili velký rozmach jako ceněné domácí zvíře.
 

Charakteristika křečíka čínského

Křečíci dauští jsou aktivní téměř výlučně, když se rozednívá, stmívá a v noci. Přes den se stahují do své nory a ukazují se jen zřídka. Křečíci dauští umí výborně šplhat a jsou dosti živí.

Jednou z vlastností, které jsou při chovu tohoto křečíka nevýhodné, je, že není nijak zvlášť přátelský k ostatním křečíkům stejného druhu. Musí se tedy stejně jako křeček zlatý chovat samostatně. Křečíci dauští nejsou skupinová zvířata, ale samostatně žijící tvorové. Především samičky mohou na jiné křečíky reagovat velmi agresivně. I přesto jak jsou k sobě křečíci dauští agresivní, k lidem se většinou chovají velmi mile. Čím nesnesitelnější, a dokonce vyloženě agresivní jsou tato zvířata k sobě navzájem, tím přátelštější jsou ke svým ošetřovatelům. Koušou, jen když se cítí ohrožena a to naštěstí není často. Křečík dauský, ke kterému se přibližujete klidně, svého ošetřovatele nikdy nepokouše.

Velmi snadno se dá ochočit. V poměrně krátké době si můžete získat důvěru dokonce i dospělého zvířete. Zábavnou vlastností křečíků dauských je, že se dokážou udržet na podaném prstu, pomáhají si přitom velkou silou v nožičkách a ocáskem.

Křečíci dauští mají krátkou srst a lesklý kožíšek. Chlupy neodstávají, ale těsně přiléhají k tělu. Dožívají se dvou až čtyř let. Žijí tedy o poznání déle než krátkoocasí křečíci.
 

Příbytek pro křečíka čínského a jeho výbava

Křečíka dauského můžete chovat jak v kovové kleci, tak v akváriu. Obě dvě obydlí mají výhody i nevýhody. Kovová klec dává zvířátkům více příležitostí šplhat, pokud jsou dráty vodorovně. Do skleněného akvária proto dejte něco, po čem by křečík mohl šplhat, abyste mu vyšli vstříc v jeho potřebě pohybu. Výhodou akvária je, že kolem něj nebudou nečistoty.

Na dno nasypte pořádnou vrstvu hoblin.

Dále je třeba pořídit kolotoč na běhání, domeček, ve kterém se může křečík ukrýt a spát, a samozřejmě seno. Křečíci ho používají jako potravu, ale také jako materiál na stavbu hnízda.

Křečíci dauští nevydávají téměř žádný zápach. Pečlivě se starají o svůj kožíšek a nepotřebují žádnou péči o srst. Jejich box je třeba čistit jednou za týden a jednou měsíčně ho důkladně vydezinfikujte.

Křečíci dauští vyměšují stejně jako všichni ostatní křečíci po celé ubikaci, ale jejich výkaly jsou dost suché, takže jen zřídkakdy způsobují infekci. Močí stále do stejného rohu. Tento toaletní koutek musíte samozřejmě čistit častěji, asi jednou za dva až tři dny.
 

Čím křečíka čínského krmit?

Křečíci dauští žerou málo, stejně jako všichni ostatní křečíci. Díky svému aktivnímu způsobu života se jim nestává, že by ztloustli. Dávejte jim dobře vyváženou směs pro hlodavce a čas od času kousek ovoce nebo zeleniny. Nedopřávejte jim zbytečně moc zeleného krmení, protože by jim to mohlo způsobovat průjem.

Většině křečíků dauských chutnají živočišné bílkoviny ve formě granulí nebo mouční červi. V přírodě žerou poměrně velké množství živočišných bílkovin a budou vám za jejich chuť jistě vděční.

Seno je důležitým dodavatelem vlákniny, křečík dauský ho nikdy nemá dost. Ve volné přírodě pijí křečíci dauští málo, ale přesto je lepší postarat se, aby mohli vždy pít podle potřeby.

Křečíči dauští si svou potravu uskladňují v hnízdě. Pravidelně proto kontrolujte čistotu domečku, aby nedocházelo ke zkáze jídla, které tam křečík nanosí.